Vnitřní prostředí v budovách je dnes regulováno, avšak podle expertů nedostatečně. Klíčové jsou stavební a hygienické vyhlášky, které nastavují základní rámec, a následné technické normy řešící konkrétní detaily.

Podle Michala Čejky, odborného poradce z Centra pasivního domu, stojí za mnoha problémy rozpor mezi technickými výpočty v rámci norem a realitou. Týká se to například řešení teploty v budovách.

Řada domů se nachází ve městech, kde vznikají tzv. tepelné ostrovy, tedy části městské zástavby se znatelně vyššími teplotami. Normy s nimi zkrátka nepočítají. Podle Čejky nepracují ani s reálnou teplotou uvnitř – v modelech totiž chybí vnitřní tepelné zisky například od spotřebičů či samotných osob v budově.

Další kapitolou je větrání budov – otevřená okna v některých lokalitách budovu neochladí, a to ani v noci. Situaci nepomáhá ani fakt, že řada nových staveb či rekonstrukcí vzniká spíše s ohledem na design či energetickou náročnost, nikoli s ohledem na kvalitu vnitřního prostředí.

Podle Čejky by tak při povolování stavebních záměrů mělo být povinností doložit funkční energetický koncept domu, který by předkládal jasné řešení pro chlazení, topení i větrání. Jak ale upozornil Ondřej Černý z Ministerstva pro místní rozvoj, legislativa s tímto požadavkem nepočítá a změna se nechystá. „My jdeme u povolování co nejjednodušší cestou. Je to obecné a je necháno na projektantovi, aby to vyřešil,“ řekl Černý.

Zdraví na prvním místě

Při diskusi o přehřívání budov či větrání je nutné mít na paměti nejen stavební aspekt. Špatná kvalita vnitřního prostředí v budově má totiž negativní vliv na lidský organismus. „Zhoršují se kognitivní funkce, může narůstat riziko duševních i kardiovaskulárních obtíží,“ zdůraznila Lenka Prokšová Zuská, vedoucí oddělení hygieny práce Státního zdravotního ústavu.

Podle Prokšové Zuské je přirozené větrání v budovách důležité, ale bohužel ne vždy dostačující. S čím dál ostřejšími projevy klimatické změny je zapotřebí budovy přizpůsobovat tak, aby nadále mohly plnit svou základní funkci – sloužit lidem. Pokud se tedy budova nachází v místě tepelných ostrovů, ochladit ji otevřením oken jednoduše nejde. Prokšová Zuská zdůraznila, že právě v těchto případech by měla být na řadě mechanická ventilace.

Co se teplot v budovách týče, větrání okny či instalace klimatizací nejsou jedinou odpovědí na přehřáté budovy. Technologie jsou už o krok dál. Jednou z nich je například stropní chlazení, které při debatě popsal Michael Blažek, technický poradce ze společnosti REHAU. Stropní chlazení odebírá teplo z místnosti a umožňuje příjemné vnitřní prostředí v kanceláři i rodinném domě. Instalace není náročná a je možná jak u novostaveb, tak i při rekonstrukcích domů.

Méně detailů ve vyhlášce, víc opory v normách

Kromě samotné teploty je zapotřebí řešit i přívod čerstvého vzduchu. Větrání v budovách upravuje vyhláška, která nyní prochází rozsáhlou novelizací.

Ondřej Černý z Ministerstva pro místní rozvoj během diskuse připomněl, že úprava vznikla kvůli směrnici o energetické náročnosti budov; když už se ale vyhláška otevřela, začala se zároveň řešit i otázka větrání.

Podle něj část vyhlášky o větrání doznala významných změn a přepracována byla i část týkající se vzduchotechniky. Návrh je po veřejném projednání v mezirezortním řízení.

Zásadní úpravu potvrdil i Vladimír Zmrhal, docent Ústavu techniky prostředí z Fakulty strojní ČVUT v Praze. „Myslím, že ministerstvo pochopilo, že stávající znění vyhlášky není dobré,“ podotkl Zmrhal. „Nové znění je velmi stručné. Dohodli jsme se na tom, že požadavky na větrání mají být definovány v obecné rovině,“ dodal expert a autor mnoha technických norem.

Moderní technologie jsou i dispozici i pro zajištění řízeného větrání. Jak ale podotkl Robert Vereš, vedoucí prodeje komfortního větrání ze společnosti Zehnder Group Czech Republic, i dobrý projekt může ztroskotat na špatném zprovoznění. Tiché a „neviditelné“ větrání, které lidé chtějí, vyžaduje funkční návrh a provedení. Podle Vereše nejde jen o jednotku, ale o celý systém a jeho správné uvedení do provozu.

Větrání ve školách

Obzvláště náročné je udržování kvalitního prostředí v budovách, kde se vyskytuje velký počet lidí. Typickým příkladem jsou školní budovy, které často trpí nekvalitním vzduchem, což pak ovlivňuje i výkon studentů. I školní budovy mají svá pravidla, mnohdy však narážejí na realitu – problémem je nedostatek vzduchu i přehřívání. Větrání má mnohdy v rukou pouze učitel, přičemž otevřená okna mohou být kvůli hluku zvenku neslučitelná s výukou.

„Řízené větrání je podle mě jediný způsob, jak větrání ve školách zajistit,“ uvedl Vereš.

Zmrhal z ČVUT navíc zdůraznil, že přívod čerstvého vzduchu má být v obsazených učebnách a místnostech trvalý, nikoli nárazový během přestávky či na začátku hodiny, jak je tomu nyní.

„Pokud je v právním předpise napsáno, že ve třídě má být přívod vzduchu 20 kubíků za hodinu na žáka, tak je to přívod vzduchu, který má být zajištěn trvale, nikoli nahodile,“ řekl.

Těsnost rozvodů: aby vzduch opravdu „došel“

Významnou funkci plní v kvalitě vnitřního prostředí vzduchotechnika, která bývá mnohdy opomíjena. Na rozvody vzduchu se při debatě zaměřil Jiří Slezák, obchodně-technický specialista ze ŠTORC TZB. Připomněl, že „potrubí je logistický prvek v budově“ a u vzduchotechniky se často podceňuje její těsnost.

Netěsná soustava je přitom hlučnější a energeticky náročnější, těsný systém naopak umožní snižovat intenzitu větrání, energetické ztráty i hluk.

„Není důležitější systém v budovách než právě vzduchotechnika,“ potvrdil Čejka.

Podle Slezáka by měla být těsnost vzduchotechniky deklarována nezávislým certifikátem. Nyní sice výrobci techniky tvrdí, že těsnost zajistí, ale není to nijak vymahatelné, což je podle něj chyba.

Pro Dalimila Petriláka, obchodního ředitele Alkion service, je zásadní i provozní rozměr. U velkých moderních kancelářských komplexů se může vzduchotechnika podílet až na polovině spotřeby elektřiny – tím, že je „zazděná“, však zůstává mimo pozornost. Nikdo pak její provoz neřeší a neřeší ani potřebu její údržby, zejména čištění. Kromě ztrát energií se pak razantně zhoršuje i kvalita vzduchu v místnostech.

Petrilák by proto rád viděl i lepší legislativní úpravu právě pro vzduchotechniku.

„Než se dostaneme s kvalitou vzduchu na úroveň kvality vody, kterou dnes máme v Česku velmi přísně regulovanou, tak to ještě nějakou dobu potrvá,“ podotkl Petrilák.

Řečníci se však shodli na tom, že těsná vzduchotechnika je pro zdravé vnitřní prostředí naprosto klíčová, a je zapotřebí zapracovat na osvětě v této oblasti – jak mezi investory, tak i projektanty, klienty a dalšími subjekty.

Autor: Aneta Zachová | EURACTIV.cz | https://euractiv.cz/section/prumysl-a-technologie/news/kvalita-vzduchu-v-budovach-se-musi-resit-stejne-vazne-jako-energie-apeluji-experti/

Zdravé vnitřního prostředí je jedním z hlavních témat Dnů pasivních domů 2025. Pokud vás zajímají řešení pro rodinné domy, využijte tuto akci, setkejte se s odborník a seznamte se s nejnovějšími technologiemi. V některých domech můžete absolvovat i tematické přednášky. Všechny potřebné informace o akci najdete na www.pasivnidomy.cz/dpd.

Články a videa

Články

Videa